Svět bez ROPY
Dnešní doprava je bezesporu ekologickým problémem. 17% ze všech emisí škodlivin ve vzduchu mají v EU na svědomí nákladní a osobní auta. Dnešní doprava je zlatý důl pro majitele ropných ložisek, transportních potrubí a rafinerií, výběrčí daní. Dnešní doprava je nadnárodní problém a proto není třeba ho rychle řešit. K vážným problémům je třeba přistupovat pomalu, zeširoka, hezky rozvážně a hlavně bez výsledku...
Ale já to vidím jinak. Koukat „jinak" ale nesmí politici. Jejich pohled totiž vždycky trošku strhne lobby nadnárodních firem, pocit vševědoucnosti a někdy i zodpovědnosti! U těch zelených navíc chvilkové poblouznění mysli způsobené patrně přebytkem kyslíku z posledního výletu na venkov.
Kdyby se ale lépe dívali, všimli by si, že svět kolem nich se mění, technologie vyvíjí a lidé hledají alternativy. V případě eliminace škodlivin z dopravy už ušli pěkný kus cesty. Vlastně ani nemuseli moc spěchat: první elektromobil je totiž přes 175let starý a v roce 1899 už jezdil rychlostí 100km za hodinu.
Pár věcí se pravda za posledních pár desetiletí změnilo - elektrolyt z baterií už Vám nesežere oděv, kapacitu lze naládovat za pár minut a baterie jsou o polovinu lehčí. Brzděním elektromobil nejen zpomalíte, jak by se dalo očekávat, ale naopak mu ještě prodloužíte dojezd. Stejně jako cestou s kopce. Motory jsou tiché, bezporuchové a efektivnější, neplýtvají energií na výrobu tepla a ani se nespálíte o výfuk. Elektřinu lze „natankovat" téměř kdekoliv a na rozdíl od ropy se nemusíte dožít 250 milionů let, abyste si jí mohli vyrobit sami...
Takže je na čase si přiznat, že Henry Ford zpomalil vývoj elektromobility o 100 let a nastavil stereotypy, které se budou jen těžko odbourávat. Mám na mysli takové ty paradoxní stereotypy, kdy motorkář prohlasí, že si vychutná jízdu přírodou jen při bublajícím zvuku motoru, nebo automechanik, který si zoufá po skvrnách od oleje a pachu benzínu...
Ale teď trochu k jinému tématu. Obnovitelné zdroje energie - zdánlivě odlišný problém, které leží v krku mnoha politikům i domácnostem. Ačkoliv jsou Zemi prospěšné, fotovoltaické a větrné elektrárny nám prý zdražují elektřinu, vyrábí, když není potřeba, a musí se náročně regulovat. Přitom řešení už leží na stole desítky let. Říká se tomu „chytrá síť" (smart grid - nepleťte si to s reklamními slogany mobilních operátorů - chytrá energetická síť je pojem opravdu starší!).
V podstatě je to jen lépe regulovaná elektrizační soustava za součinnosti odběrných míst a to na úrovni jednotlivých spotřebičů a výroben. Pomocí signálů vyslaných do elektrizační sítě se jednotlivá zařízení „domluví", zda je třeba elektřinu zrovna spotřebovávat či šetřit. A právě tento bod se podle mého názoru bez elektromobilů NIKDY neobejde. Baterie elektromobilů by totiž měly v chytré síti sehrát důležitou roli - v případě přebytků ze solárních a větrných elektráren (namísto tupého odpojení, jak prosazuje ČEZ za přispění ERÚ) se vyšle signál ke zvýšení spotřeby v elektrizační síti a auta, připojená k síti, se začnou automaticky nabíjet, třeba i vyšším proudem. To mmj. umožní kontinuální provoz ostatních zdrojů (tepelné elektrárny) s nižšími emisemi a vyšší ziskovostí z pohledu investora. Myčky nádobí, pračky a další spotřebiče s tímto vybavením jsou již na trhu dostupné.
Tok energie v elektromobilech ale nebude jen jednosměrný - auto přistavené k rodinnému domu bude schopné na základě analýzy spotřeby dodávat energii zpět do sítě, takže Váš dům se stane energeticky nezávislým a v případě špiček dokonce umožní na dodané elektřině i vydělávat.
Pokud se „proletáři" všech zemí světa domluví a vybudují opravdu kompaktní elektrizační síť, jednou provždy zmizí strašák budoucího nedostatku energie, protože do sítě budou moci přispívat všichni výrobci; jak majitelé malých solárních a větrných elektrárniček, tak i velké vodní díla a jiné výkonné energetické celky. Když u nás bude noc, věřte, že na opačné straně světa bude svítit slunce...
Svět bezROPY není tak daleká budoucnost jak se zdá. Ač lobby ropných společností zasahuje do procesu vývoje elektromobility jak chce (viz. převratný dokument „Who killed the electric car"), přerod automobilového průmyslu je, zdá se, nezastavitelný. Tato skutečnost zřejmě došla i všem významným automobilkám a tak není jediná, která by nepředstavila alespoň koncept elektromobilu. Některé již elektromobily vyrábějí, jiné je do sériové výroby připravují. Proti je pochopitelně postupné omezení a odstavení výrobních linek na benzínové a dieselové agregáty, které si automobilky jako své hlavní know-how chránily a investovaly do nich značné sumy.
Díky tomu však dostávají šanci nově vznikající automobilky (především asijské), které touto zkostnatělostí netrpí a rychle využívají dřívějších technologických poznatků i nových invencí. V rámci snižování fixních nákladů a vylepšování ekonomických ukazatelů totiž velké automobilky využívaly k výrobě komponentů svých vozů externí firmy. Tím jim umožnily získat profesní znalosti a výrobní dovednosti, které předtím střežily samy...
Osobně odhaduji, že tyto nové automobilky utrhnou velký kus tržního koláče a svými levnými inovacemi si svou pozici na trhu bez problémů udrží i v budoucnosti (málokdo má totiž zájem koupit zabudovanou originální navigaci do svého auta za 60tis.Kč, když jiná s doživotní aktualizací map a v češtině stojí 5tis.Kč, a mohli bychom jmenovat další špeky automobilek J). Dalším dobrým důvodem bude i fakt, že k výrobě elektromobilů přistupují nováčci i se strachem z pochyb na straně kupujících, neodváží se osazovat auta kurvítky, jak to dělají ty dnešní s vidinou zisku ze servisu a prodeje náhradních dílů, a neprosazují politiku značkových prodejen a originál dílů.
Chcete-li skutečně nástupu elektromobility pomoci, není jiná možnost, než přestat přepočítávat tabulku návratnosti a posílat negativní zprávy do diskuzních fór. Prostě si kupte nebo postavte kolo, skútr, auto nebo čtyřkolku na elektriku a můžete mít dobrý pocit, že jste byli „u toho"!
Zdroj: http://www.eea.europa.eu/themes/air
